“Běžte s těmi pozitivními kecy někam”

Duben 26, 2016 Honey Zatím žádný komentář

Pozitivní myšlení

Znám spoustu lidí, kteří začínají být alergičtí na slova jako “pozitivní myšlení”, “psychologie” nebo “duchovní přístup”. Podobná slova v nich vyvolávají vztek nebo věty podobné nadpisu tohoto článku – mimochodem tato věta je přímou citací mé kamarádky. Myslím, že je to z toho důvodu, že lidé nerozumí. Nerozumí tomu, jak je možné, že s pomocí pouhého pozitivního myšlení nebo psychologie lze skutečně zkvalitnit život.

Pozitivní lidé jsou zřejmě naivní blázni

Jsou to lidé, kteří věří, že štěstí se musí tvrdě vybojovat a že nám jen tak do klína nespadne. A protože pozitivní lidé nebojují, ani se očividně o nic nesnaží, a přesto vypadají šťastně, musí být snad blázni. Musí si prostě jen něco nalhávat, slepě něčemu věřit. Jo, možná je jim líp, ale mají vygumované mozky. Nejsou realisté. Ale – co když je to právě naopak – a realista je právě ten, kdo se rozhodl být šťastný a zaslepený je ten, který přes svůj odmítavý postoj nevidí?

S šířením nového duchovního principu, který má již i podporu nejnovějších vědeckých výzkumů, se tito lidí jen více drží zuby nehty při zemi. Tam se cítí bezpečně – tam to znají. Cokoli je někde mimo ně samotné, vyvolává pocit, že je může o ten pocit reálného pohledu připravit. Možná je to taky polapí, oslepí a pomate – a oni si nebudou najednou ničím jisti. A možná je tento “duchovní systém” dostane a oni ztratí sami sebe. A co pak? No… pak budou skutečně šťastní.

Držení se starých pravd

Chci zde odkrýt tu hlavní podstatu problému – lidé se drží toho, co znají. A neuvědomují si, že to, co znají, není všechno, co je možné. Myslím, že se shodnu s většinou na tom, že je celý svět nespokojený. Stačí si jednou pustit zprávy anebo se rozhlédnout kolem sebe. A taky se shodnu na tom, že každý touží po tom, aby se měl lépe. Proč by někdo dobrovolně trpěl? A teď ta základní otázka: “Pomáhá vám všem to, co znáte, k tomu, abyste se měli lépe?” Asi ne, protože kdyby ano, tato otázka by ani neexistovala. Všichni by se měli fajn a nikdo by nic neřešil. Jak je možné, že se válčí čím dál víc? Jak je možné, že se lidé nenávidí čím dál víc? Jak je možné, že svět vypadá čím dál hůř? A jak je možné, že jsme nešťastnější než kdy dřív? Zřejmě v ruce nemáme řešení, které by opravdu fungovalo. Spíše máme pocit, jako by se svět chýlil ke zkáze. Je tedy jasné, že na životě něco úplně nechápeme. Proč se tedy držet něčeho, co nefunguje? Co můžeme ztratit? Nechcete připustit, že děláme možná všechno celou dobu špatně?

Otevřenost vůči novému přístupu

To, že tohle připustíte, znamená obrovský krok. Otevřete se novým možnostem. A začnete přemýšlet – o všem. O tom, kdo jste, proč jste vlastně tady, co je tohle za místo a jaký má tohle všechno smysl. Budete chtít hledat odpovědi. Budete si přát nalézt pravdu. A tehdy se vydáte na dlouhou cestu zkoumání, učení a prožívání. Tehdy začnete poprvé opravdu žít. Převrátíte svůj svět naruby, převrátíte své hodnoty a náhled na život o 180 stupňů. Vše, co bylo doposud jisté, se stává spekulativním. Vše, co bylo stoprocentní pravdou, je najednou jen úhlem pohledu. A váš reálný svět se stane jen iluzí. A jak půjdete po této cestě, začnete poznávat, kdo jste a o čem je život. A tehdy se stane to, co nazýváme “budu se mít konečně dobře”. A pokud se to stane celému lidstvu – pak budeme žít ve světě, kde se “máme všichni dobře”. A to je konec pohádky – pohádky, která vlastně není pohádkou, ale skutečností.

S láskou Honey

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

5 × three =