Články o štěstí – proč nefungují?

Duben 3, 2016 Honey Zatím žádný komentář

Příručka o štěstí

Někdy si mysl přeje vytvořit nějakou univerzální příručku nebo návod k tomu, jak zaručeně dojít ke štěstí. Už jen při té myšlence srdce ví, že to není a nebude nikdy možné. Žene nás k tomu touha pomoci sami sobě a pomoci i těm druhým, změnit opravdu svět. Srdce touží po tom sdílet a předávat co nejupřímněji to, co ví, to, co zažilo. V tom není problém. Jenže ego se ptá jak. Ego si chce tento stav pojistit, udržet, mít ho čím dál víc, navyšovat ho, zdokonalovat… Proto chce znát odpověď na otázku jak. Ve skutečnosti tu odpověď ale najít nechce, chce se proplétat nekonečnou sítí teorií a spekulací, které nikdy k uspokojivému výsledku nepovedou. Proto se snaží vymýšlet všelijaké způsoby a nedělá nic jiného, než že hledá. Hledá něco dokonalého, něco přesného, něco univerzálního, nějaký podrobný návod, který by stačilo si jen přečíst a štěstí by se zrodilo a už by neodešlo.

Štěstí nehledejte

Existuje velmi tenká hranice mezi návodem našeho rozumu, za kterým se ukrývá dobře schované ego, a vedením našeho srdce, za kterým je láska. Pokud hovoříme o nalezení štěstí, musíme si dát velký pozor, abychom se drželi cesty srdce a nepředali otěže do rukou ega. Je snadné zeptat se, jak lze dosáhnout štěstí, jak se stát šťastnými, jak a kde nalézt štěstí. Pokud však taková otázka obsahuje budoucí čas, už sama o sobě je zavádějící.

Štěstí nelze hledat, štěstí nelze dosahovat ani se jím stávat. Štěstí již je. A je v nás. Správná otázka by tedy mohla znít spíše „Jak si uvědomit, že jsme šťastní?“. Jak odhodit všechny ty závoje a nánosy, které nám brání vidět jasně a zřetelně tu nejprostší podstatu štěstí. Nakonec si ale stejně uvědomíme, že ať si otázku položíme jakkoli, správné odpovědi se nedočkáme. Nejde o to o něco usilovat. Jde o to nechat všechno být. Tedy o naprosto opačný proces. Jde o to přestat o tom přemýšlet a přestat přemýšlet o všem. Přestat si pokládat otázky. A štěstí vám zaklepe na dveře.

Štěstí je tu pořád

Možná se někdy cítíme šťastní a pak se dveře zabouchnou, závěs zatáhne a my se ptáme: „Co mám udělat, abych zase byl/a šťastný/á?“. Ale to je jen egoická lest, která nás nutí si myslet, že je potřeba něco zase dělat, aby se štěstí ukázalo, že to prostě není jen tak, že se něco musí zase stát, aby vysvitlo slunce. Ale stejně jako slunce svítí neustále, i štěstí vyzařuje bez přestávky, jde jen o to, kolik mračen jej zrovna zakrývá. Jakmile tedy ucítíme, že štěstí nikam neodešlo, že je tady stále a nikdy nás neopustí, začne sílit a prosvítat skrze mraky, nejprve tu a tam, až se nakonec zase rozsvítí naplno v celé své kráse.

Existují různé techniky, způsoby, činnosti, afirmace, návody apod., které nám pomáhají uvědomit si štěstí, jsou to nástroje lidské mysli, jak se co nejblíže přiblížit k uvědomění štěstí. Mysl to jinak neumí, než vymyslet příručku. Ale to, že si přečteme článek „10 kroků ke štěstí“ ještě neznamená, že po jeho přečtení se šťastní opravdu cítit budeme. Kdyby to tak bylo, tak by stačilo, aby si takový článek přečetlo pár milionů lidí, a náhle by se svět změnil. Takhle to ale nefunguje. Článek nám může dopomoci odhalit štěstí, jen pokud si to dovolíme.

Štěstí je v srdci

Jde o naši citlivost, o naši práci a o naši odpovědnost. O naše srdce. Nakolik si dovolíme jej otevřít. Nakolik procítíme, co je ukryto za slovy v nějakém článku, nakolik na sebe necháme dopadnout energii, která se v něm ukrývá a kterou tam jiné srdce vložilo. Někdy si můžete přečíst nějaký citát a nic vám to nedá, ale po roce si jej přečtete znovu, a změní se vám život. Vše je o tom, být všemu otevření a ptát se sami sebe, co cítíme jako pravdu hluboko uvnitř. Proto o článcích až tak nepřemýšlejte, spíše vnímejte jejich energii, zkuste je spíše prožívat, než hltat myslí. Mysl štěstí nikdy nedosáhne. Srdce již šťastné je.

S láskou Honey

Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2 × three =