Dovolte si být i zlí

Červen 1, 2016 Honey Zatím žádný komentář

Přijměte zlo v sobě

Každý s něčím v životě bojujeme. Ale jen do té doby, než se veškerého boje vzdáme a přijmeme to jako naši součást. Já jsem například bojovala s negativitou. Ta pro mě byla synonymem špatnosti, zla. A zlo bylo něco, co jsem projevit nechtěla. Každý toužíme po dobru, a proto se snažíme krotit zlo. Ale nechápeme, že dobro i zlo jsou v podstatě totéž, jen vyjádřené opačnými póly. Je potřeba nechat projevit oboje, jinak nelze nikdy dosáhnout celistvosti. Oboje potřebuje prostor.

Člověk, který je napojen na své srdce a probudil se ze snu svého domnělého já, člověk, kterého nazýváme osvíceným, buddhou, nás může velmi inspirovat. Je krásné pozorovat jeho dobrotu, laskavost a čistotu. Tyto kvality se pro nás stávají cílem. Pro buddhu jsou však projevem jeho života, následkem jeho stavu. On se dobrotou stal. My ale v touze po tom být jako on potlačujeme to špatné a snažíme se jen o to dobré. Máme dobrý úmysl, ale nechápeme podstatu.

Zlo jako poselství

Pokud stále cítíme negativitu, pokud je pořád součástí našeho vnitřního světa, nebojme se jí a neodsuzujme ji. Přijměme ji jako běžnou součást našeho růstu. Vítejme ji, buďme za ni vděční, jelikož nám vždy ukazuje, kde nejvíce chybí naše vědomí a láska. Negativní emoce, které v nás vznikají, si musíme uvědomit, prožít je a vyjádřit, ony totiž samy nezmizí. Není možné je zničit. Můžeme je v sobě jedině střádat jako veverka oříšky. A čím více je hromadíme, tím bouřlivější je pak jejich projev v případě, kdy je už naše poklička nedokáže dále držet v tajnosti. Dovolme si je proto naplno vnímat v okamžiku, kdy se objeví, a propusťme je na svobodu. Přinášejí nám důležité poselství o nás samých.

Plné přijetí a uvolnění

Také jsem si přála být taková. Hodná a všemi milovaná – a ta touha je tu v pozadí stále. Chtěla jsem se všemi dobře vycházet, mít pověst milého a dobrosrdečného člověka. To pro mě bylo synonymem lásky. Více než na sebe jsem se zaměřovala na umělou dokonalost svého chování. Teď ale vím, že lásku mi může dát jen plné přijetí a pochopení sebe sama a všech svých kvalit, ať už se tváří zprvu jakkoli negativně. Vím, že si musím naslouchat, vím, že se sebou musím mluvit a vím, že vše, co cítím, je součástí mé jedinečnosti. Učím se k sobě nacházet hlubokou pokoru a úctu. Nemám už pochopení jen s druhými, ale především sama se sebou. Navracím se do rovnováhy a zaplavuje mě blahodárný klid v nitru. Jsem sama sebou a je mi báječně.

Zkusme být trošku více jako malé děti. Když se nám něco nelíbí, řekněme to. Když se cítíme špatně, vyjádřeme ten pocit. Upřímně se zajímejme o náš vnitřní svět a nechme ho projevit se. Je normální cítit se špatně. Jak jinak bychom pak poznali, že se někde v životě ubíráme nepravým směrem? Potřebujeme brzdu, malý vykřičník, který nás navede zpět na cestu lásky. A ostatní? Ti to pochopí, protože prožívají naprosto totéž. Jen vzájemné otevření se nás může společně propojit. Jen tak můžeme splynout jeden v druhého. A to je i podstatou našich vztahů. Čím více si dovolíme být autentičtí, tím blíže se dostaneme k pravdě o nás samotných.

S láskou Honey

Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

15 + sixteen =