Fandíme hokeji

Květen 16, 2019 Honey Zatím žádný komentář

Když nám začalo to Mistrovství v hokeji (a já jsem velký fanoušek), napadlo mě trochu prozkoumat typické chování hráčů a fanoušků a aplikovat ho na situace z běžného života. Je to sice „jen“ hra, ale to je i život sám… 🙂

 

Přítomnost při hře

Situace 1: Když se nám daří, dáme například rychlé dva góly a vedeme, najednou je cítit překypující energie ze hry, jsme čím dál lepší, máme čím dál více šancí, přehráváme soupeře a ten je najednou jakoby zabrzděný a dělá chyby…

 

Jak to? Užíváme si jako hráči přítomnost, hru samotnou, nemyslíme na výsledek (že je třeba dát rychle gól nebo jak to proboha asi dopadne, co si pomyslí fanoušci…), a tak máme i více energie, můžeme se více soustředit na to, co právě je, a tak jsme přesnější a lepší. Pro soupeře platí přesný opak, proto vidíme ten rozdíl. Je to podobné, jako když se nám něco podaří třeba v práci, pak je celý den nabit úspěchem a na co sáhneme, to jen kvete pod rukama.

Roztěkanost mysli

Situace 2: Když naopak dostaneme dva rychlé góly a prohráváme, najednou jako by chyběla energie, flow, děláme chyby, jsme viditelně horší, zaražení, pomalejší…

 

Jak to? Myslíme totiž jen na to, jak dát zase rychle gól. Tedy jsme hlavou v budoucnosti, hlava je plná obav a scénářů, neužíváme si hru, neužíváme si daný moment, nejsme proto tak soustředění jako soupeř a děláme chyby. Najednou se nedaří a to nás čím dál víc sráží na kolena. Je to asi jako tzv. den blbec, kdy jsme myšlenkami jinde, nesoustředíme se, padají nám ráno věci na podlahu, rozbijeme talíř a „už se to s námi veze“ celý den.

Podmínečné přijetí

Situace 3: Když dáváme góly, fanoušci fandí víc, jsou veselejší, pozitivnější a věří ve výhru, když naopak hrajeme špatně, fanoušci jsou potichu, naštvaní, uražení, ironičtí, všímají si chyb…

 

Jak to? Jde o podmínečné přijetí, když se nám něco líbí, chválíme (fanděním), když naopak nelíbí, tak uraženě mlčíme nebo kritizujeme. Fandění zvyšuje celkovou atmosféru, vibrace a tedy energii, mělo by správně povzbudit k výkonu, většinou ho ale v situacích, kdy by bylo potřeba, nepoužíváme, a tak hráče nepodpoříme. Tím jen snižujeme celkovou energii hry. V životě se dějí podobné situace, když se třeba dítěti nedaří nějaký úkon a my namísto trpělivosti a laskavé podpory netrpělivě kritizujeme „Ty jsi ale nešika, raději na to už ani nesahej, nebo to dopadne špatně.“

Tvoříme myšlenkou

Situace 4: Když prohráváme už o 3 góly, vzdáme to, řekneme si: „Tak 4 góly to už nedáme“ a to se i stane.

 

Jak to? Rezignovali jsme, věřili jsme v prohru a prohra tedy nastala. Myšlenky tvoří realitu. Asi jako když jdeme pozdě na autobus a říkáme si „To nemůžeme stihnout.“ a autobus nám ujede před nosem.

Nenasytnost mysli

Situace 5: Když vyhráváme 5:0, říkáme si: „Ještě jeden, ještě jeden.“ Když je to 7:0, mohlo by být 10:0, a když je to 10:0, chceme 20:0

 

Jak to? Ego nebude nikdy spokojeno s výsledkem, chce víc a víc. Nechce se smířit s tím, že je už konec, že další góly nebudou. Nenasytnost mysli je jedna z jejích hlavních charakteristik, která vede k neustálým myšlenkám na budoucnost, která by mohla být lepší než přítomnost. To vše popohání přesvědčení, že budoucnost přinese štěstí. To je však velký omyl, jelikož budoucnost nikdy nekončí. Asi jako když vyděláme 50 tisíc a říkáme si, až vydělám 100 tisíc, budu spokojený. A když vyděláváme 100 tisíc, nebudeme spokojeni, dokud to nebude 200 tisíc atd.

Strach ze síly 

Situace 6: Když se soupeři výrazně nedaří, máme tendenci utahovat si z něj, vysmívat se, kritizovat…

 

Proč to děláme? Tím se vlastně vyvyšujeme, protože se bojíme jeho síly. Musíme je takovýmto chováním oslabit, protože naše síla závisí na jejich slabosti. To děláme často třeba u kolegů z práce, když se jim daří méně než nám. Tím dáváme najevo třeba šéfovi, že jsme lepší a zasloužíme si odměnu.

Očekávání a ztotožnění 

Situace 7: Když jdeme na zápas našeho týmu a prohrajeme, tak jsme naštvaní, ale když se jdeme jen podívat na hokej třeba dvou cizích týmů, tak si ho užíváme, ať dopadne tak nebo tak.

 

Jak to? Na náš tým jdeme už s očekáváním, že vyhrajeme, protože vyhrát rovná se získat si uznání, lásku a štěstí. Tak je samozřejmé, že když se tak nestane, o všechno tohle přijdeme, a to je k vzteku. Jde tady o ztotožnění ega. Prohrajeme = prohrál jsem já. Když se jen díváme na dva cizí týmy, nejde nám o výhru, díváme se zkrátka jen na hru neomezenou žádnými očekáváními. Asi jako když se nepovede něco našemu dítěti, jsme z toho špatní my sami, ale když se totéž nedaří sousedovu dítěti, nehrotíme to a máme i větší pochopení.

 

Hokej je krásná hra a při hře nemá jít jen o výsledek, ale o hru samotnou. Tak si ji užívejte taky 🙂

 

S láskou Honey

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *