Harmonie ve vztahu reálným pohledem

Září 14, 2017 Honey Zatím žádný komentář

Harmonický vztah a představy

Vždycky jsem si představovala, že budu mít klidný a vyrovnaný vztah. Harmonie, ta byla pro mě prioritou. A všechny ty pohádkové příběhy inspirací. Celý život jsem se snažila být tou hodnou, milou a laskavou ve vztahu k těm druhým. Hádky? Proč, když jde vše řešit „rozumnou domluvou“? Emoce? Ty přece nejsou znakem dospělého člověka. Být dospělý znamená ovládat se, být neustále nad věcí, dělat kompromisy a slevovat ze svých nároků. To mě naučila maminka. Být potichu, když nesouhlasím, vnitřně to nějak přetrpět, když se mi něco nelíbí, a nad vším mávat rukou.

Co může způsobit nucená harmonie

Jistě, s takovým přístupem se skutečně můžeme vyhnout italské domácnosti, vzruchu a náhlým změnám a důsledkům. Možná nás i budou mít ostatní více v oblibě. S námi je přece tak snadné se domluvit. A ten život, jako v bavlnce. Co ale takovým přístupem nutně ztrácíme? Především sami sebe. Nikdo vlastně neví, kdo doopravdy jsme, co chceme a po čem opravdu toužíme. A možná jsme to už zapomněli i my sami. Za druhé ztrácíme sílu. Vždy hlavou ustoupíme, i když naše srdce touží po opaku. Pokaždé, když jdeme proti srdci, ztrácíme energii. Ztrácíme autentičnost a s ní i radost. Naše přání a touhy nejsou na prvním místě. A ostatní o nich ani neví, aby nám je třeba mohli pomoci naplnit.

 

Ztrácíme lásku, protože pro sebe nemáme pochopení. Ztrácíme náboj a vášeň v našich vztazích, jsme jako leklé ryby v klidné vodě. Nemáme čím provokovat partnera ani jeho posun v životě. To ho zákonitě přestane bavit, pokud od života čeká něco více. Není tu nikdo, s kým by mohl růst, kdo by ho poháněl ve vývoji dopředu. Sami sobě ubližujeme, když potlačujeme emoce, které se vždy nutně někde musí odrazit. Většinou v tomto případě v nějakém tělesném příznaku a nemoci, protože energii obracíme dovnitř namísto ven.

Harmonie jsou vzestupy i pády

Všechno je to o nepochopení. Ten, kdo je vyrovnaný, takový není odjakživa. Začíná snad nějaká pohádka tím, že bylo vše v pořádku a harmonii, pak se nic nezměnilo a nakonec vše skončilo opět v pořádku a harmonii? Nejsou v pohádkách právě ony přeměny a těžké zkoušky, boje s draky, příšerami nebo dobrodružné dlouhé cesty plné nástrah, které vedou až výsledně k harmonii a vyrovnání? Každá pohádka musí jednou skončit, neběží donekonečna, kdyby však běžela, žádné „žili spolu šťastně až do smrti“ by neexistovalo, protože by neustále vznikaly nové a nové výzvy a překážky, které by se musely překonávat. Konec pohádky je jen konec nějakého úkolu, kterým však život nekončí. Ten se skládá ze samých takových zkoušek. I smrt je vlastně jen změna.

 

Tohle je naším pohaněčem, naším motorem, který utváří náš život. Díky kterému se utváříme my sami. Život vždy plyne, nestagnuje. Co stojí, to je mrtvé. A každou změnu provází určité emoce, vzruchy, vzestupy a pády a nakonec období relativního klidu a regenerace před další bitvou. Právě to je na životě tak krásné a jedinečné. Když jsem začala psát svou knihu, nepsala jsem ji v období vnitřní bitvy, ale až poté, co jsem ji vyhrála, s nadhledem a pochopením, s uzdravenými šrámy na duši. A právě v těchto obdobích máme tolik síly a lásky, abychom ji mohli šířit dále. Pak může třeba moje video působit „ona je tak úžasně klidná a vyrovnaná“, ale nikdo už nevidí a neumí si představit momenty, které předcházely, když jsem plakala, běsnila vzteky a učila se chápat.

Vztah je příležitost k sebenalezení

Určitě existují lidé, kteří jsou natolik vědomí a prošli si již vším, čím si v tomto životě projít měli, a zdají se tedy vyrovnaní a smíření. Většinou je známe jako moudré staříky z pohádek a jejich život už pomalu končí. Ten náš ale zdaleka ne, máme před sebou ještě plno nádherných zkoušek a převratů, které si nyní ani nedokážeme představit.

 

Proto dnes vím, že být v harmonickém vztahu, znamená zažívat euforii, klid a lásku stejně jako smutek, vzrušení a okamžiky vzteku. Znamená to dovolit si prožívat naprosto vše, dávat volný průchod tomu, co si přeje být uvolněno a vyléčeno, a vzájemně se tak posouvat. Učit se a více a více objevovat, kdo jsme my sami. Vztahy tady nejsou od toho, aby nás naplnily nebo udělaly šťastnými, ale aby nás něco naučily. Aby nás přiblížili k sobě samotným. Aby v nás zničily vše, čím nejsme. To je jejich smysl. To je harmonie života.

 

Co můžete ve vztahu udělat a naučit se:

  • Vítejte každou „těžkou životní situaci“ jako dar, jako výzvu k uzdravení a posunu, jako nádherný začátek něčeho velkého, a nebraňte se jí, tím budete jedině trpět.
  • Neidealizujte si partnerský vztah, ale naučte se chápat jeho skutečný smysl, kterým je poznat každý sám sebe a uzdravit dávná zranění
  • Když máte po druhém nějakou potřebu, nikdy vám ji skutečně nenaplní, naplnění dosáhnete, až když se zbavíte veškerých potřeb
  • Hledejte na partnerství každý den a každý okamžik to dobré, co vám dává, čím víc budete vidět pozitiva, tím více pozitiv se ve vztahu projeví
  • Hlavním pocitem ve vztahu by vždy měla být vděčnost a úcta, bez ohledu na okolnosti nebo vlastnosti partnera
  • Vztah vám vždy ukáže pravdu o vás samotných, rozbije vaše falešné představy a očekávání a zboří všechny zdi, které jste si kolem sebe vybudovali jako ochranu
  • Pravý vztah není harmonický, ale je transformativní
  • Vždy máme takového partnera, jakého v tu chvíli opravdu potřebujeme

S láskou Honey

 

Štítky:,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one × five =