Jak Ego odešlo

Březen 31, 2016 Honey Zatím žádný komentář

Příběh o tom, jak ego odešlo

Přišel za mnou muž jménem Ego a ptá se mě: „Jak mám být šťastný?“ Usměji se na něj, pohladím po tváři a ukážu na jezero třpytící se v záři slunce. Muž se chvíli dívá, ale pak se zeptá: „Jak mám být šťastnější?“ Pohlédnu mu do očí, usměji se a ukážu na koruny stromů, jejichž listí šeptá ve větru a v jejichž korunách zpívají ptáci. Muž se opět chvíli dívá a pak odvětí: „To mi nestačí. Jak to mám udělat, abych se cítil opravdu šťastný?“

Ego štěstí nechápe

Přiložím si prst na ústa, pak zavřu oči a rozeběhnu se se smíchem po rozkvetlé louce. Muž se za mnou dívá, pak mě dohoní a říká: „To je všechno? To přece ke štěstí nestačí.“ Pokrčím rameny, políbím ho, chytím za ruce a roztočím se s ním dokola. Muž začne křičet: „Nech toho, neblázni. Mně to nepomáhá!“ Náhle muž zakopne a strhne mě s sebou k zemi. Naříká: „Vidíš. Vůbec to nemělo smysl, jen jsme si ublížili.“

Ale já se k němu na zemi přitulím, láskyplně ho obejmu a řeknu: „Vím, kdo jsi. A vím, že se štěstí bráníš, protože nemůžete existovat společně. Ptáš se na něj jen proto, aby tady nemohlo být. Ale ono tady je, každou vteřinou, cítím ho a prožívám ho. Vidím ho na jezeře, slyším ho v korunách stromů, cítím ho v rozkvetlé louce a vnímám ho celým svým srdcem. Nikdy mi ho vzít nemůžeš.“

Ego se vzdává

A muž se zlostně obrní: „Jak chceš! Buď si bláznem, ale já se téhle hry účastnit nemusím. Je to pod mou úroveň, i ty jsi pod mou úroveň. Opouštím tě, buď si sama ve svém bláznovství. Ale kdyby sis to přece jen rozmyslela, budu hned tady za tímto stromem a pak si řekneme, kdo měl pravdu!“ A tak muž odešel a mě už nikdo nebránil vnímat štěstí naplno. Už jsem neměla potřebu ho přesvědčovat a poslouchat, ani s ním nic víc sdílet. Byla jsem svobodná, byla jsem šťastná a dál si tančila po louce a sedávala u jezera.

Čas od času toho muže ještě zahlédnu za nějakým stromem, to když se přestanu kochat loukou nebo jezerem. Tak na něj zamávám a on uraženě zaleze. Ale když jsem naplno ponořena do krásy vodní hladiny, štěbetání ptáčků nebo šumění korun stromů, vím, že tam není. Jsem tam jen já a štěstí, které mě obklopuje. Štěstí, kterým se stávám.

S láskou Honey

Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

three × one =