Jak nám díkybohu život pomáhá :)

Leden 5, 2017 Honey Zatím žádný komentář

Jak nám díkybohu život pomáhá

Dlouho jsem nic nenapsala. Srdce totiž utichlo. Může srdce utichnout? Ne… Spíše jsem si jen silně ucpala uši a nechtěla ho poslouchat. Raději jsem dala na několik měsíců zapravdu mysli. Možná jsem si chtěla zkusit nějaký experiment, možná jsem prostě udělala chybu a možná to byla přesně načasovaná součást mé životní cesty. Stejně mi však již od počátku bylo jasné, že je to celé jen zkouška.

Strach z nejistoty

Dostala jsem strach z nejistoty, z toho jít proti proudu, poslouchat své já a riskovat. Raději jsem se přizpůsobila. Říká se tomu konformita. Raději jistota než neznámo. Raději klid než rozbouřené moře emocí. Raději přetvářka nežli pravda. A vlastně mi to ani nepřišlo jako něco špatného. Dělala jsem to tak ostatně celý svůj život. Ano, chvilku byl klid, chvilku vše vypadalo pohádkově, ale brzy začaly věci nabírat rychlý spád. Všechno ve mně křičelo „Ne!“, celé mé tělo mi dávalo náznaky, vnější okolnosti mého života se začaly postupně zhoršovat. A já se na to dívala a nechtěla si nic přiznat. Bojovala jsem, chtěla jsem být ještě lepší konformista a chybu jsem hledala v sobě. Vědomí sebe sama jsem začala postupně ztrácet, spolu s ním i radost ze života. Vnitřně jsem však cítila, že se nyní naučím něco moc cenného.

 

Hlas vnitřního já

A nyní? Jsem zpátky. Tam, kde jsem začínala. Jistota tatam. Nevyšlo. Mám však něco, co jsem předtím neměla. Uvědomění. Pochopila jsem, jak životně, opravdu ŽIVOTNĚ důležité je poslouchat své vnitřní já, i kdyby tisíce hlasů kolem bylo proti. Nikomu se nepřizpůsobovat. Jít si za svým. Milovat se. Obdivovat se. Věřit svému srdci. Cokoli jiného je sabotování na sobě sama a pomalá útrpná sebevražda. Proč to tedy dobrovolně tak často a opakovaně děláme? Proč si myslíme, že s námi něco není v pořádku, když jsme na chvíli skutečně sami sebou? Kde jsme proboha přišli na to, že ti druzí vědí všechno lépe, mohou nám radit, diktovat, určovat náš život, vymezovat hranice, trestat za neposlušnost a odměňovat za přizpůsobení?

Představte si na chvíli, že jste na světě sami, že lidé okolo neexistují. Že nikdo nevymyslel nepsaný gigantický zákoník s názvem „Morálka aneb jak být správným člověkem“, není nic, co musíte. Není ani nic, co byste měli. A už vůbec nic, co je správné a co není. Všechno je tak, jak to je, rozhodujete se intuitivně, srdcem, každé rozhodnutí je to pravé, každá činnost vhodná a každá emoce patřičná. Jste přirození, uvolňujete napětí, pouštíte se kontroly, objevujete fantazii a spolu s ní i vnitřní klid a radost… Ano, přesně takový může svět být. Stačí se zeptat svého srdce, co je opravdu důležité. Věřte sami sobě, svému úsudku. Protože jen vy sami víte, co máte dělat a proč. Vy držíte otěže svého štěstí v rukou a máte tu sílu proměnit svůj život v úžasnou zkušenost. Sami si můžete vybrat – budete loutkou nebo loutkářem?

Pravda našeho srdce

Jisté je to, že naše srdce nikdy neutichne, bude k nám promlouvat neustále, nikdy se nevzdá a nekapituluje. Tak dlouho nás bude upozorňovat pomocí nepříjemných pocitů, nemocí, komplikací, událostí a zážitků, až mu věnujeme naši pozornost a necháme se jím vést. Naše srdce – to jsme my. Bude tady stále, i když to fyzické dotluče. Je to všudypřítomná láska, která nás neustále ochraňuje. Díky bohu za ni!

S láskou a radostí Honey

PS. Taky cítíte, že je na čase přehodnotit svůj postoj k životu a začít žít život plný štěstí a radosti? Přečtěte si můj e-book “Štěstí je v každém z nás”.

Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

twenty − five =