Jak nestresovat v mateřství

Leden 24, 2019 Honey Zatím žádný komentář

V těhotenství a mateřství se naše srdce naplno otevírají, a to jak lásce tak i těm na první pohled ne moc příjemným emocím jako je strach, smutek, pláč, stres, vztek nebo dokonce hysterie. Mateřství nás obnaží dokonale. Najednou není kam utéct, emoce jsou tady v plné parádě, a pokud se je nerozhodneme zpracovávat, riskujeme někdy až ztrátu duševního zdraví. (Což není zase až tak špatná představa, že? Pro naše děti stejně ale chceme být nejlepší matky pod Sluncem.)

K čemu ten stres je

Co je to vlastně stres? (Abychom tomu přišli na kloub.) Jde o strach, napětí a přílišné soustředění, které nám bere obrovské množství energie. A proč? Protože se naše tělo chová, jako by mu šlo o život, je v tzv. nouzovém režimu a je připraveno na útok nebo na útěk. Ono se ale ve valné většině případů neděje ani jedno, s nikým nejsme nuceni bojovat tělo na tělo a ani si nevezmeme nohy na ramena a neutečeme někam pryč. 🙂 Napětí pak stagnuje a zasekne se někde uvnitř a později se projeví třeba bolestí hlavy.

 

Matky se dostávají do stresu často, péče o dítě vyžaduje spoustu času, který potom jaksi chybí na ostatní  věci, které se kupí. Když má například přijít návštěva, do denního režimu zařadit ještě navíc úklid celé domácnosti, velký nákup, vaření, pečení a shánění dárků, to už se zdá jako nadlidský úkol. Přesto chceme být dokonalé matky a hospodyňky a snažíme se vše stíhat. 🙂 Když máme někde přijít na čas s dítětem, možná se nám to tak tak podaří, ale přiběhneme zpocené, unavené, podrážděné a s plačícím a zmateným miminkem, které se nestihlo pořádně vyspat nebo najíst a které nechápe matčin shon a nervozitu. Uff. V mateřství vlastně pořád někam spěcháme.

Stres je tlak na dokonalost

Jako prvního viníka samozřejmě vidíme dítě a sami sebe, dítě je náročné, nespolupracuje, nechce dělat to, co od něj v danou chvíli očekáváme, anebo my jsme neschopné, pomalé či neefektivní. A to vše jen kvůli tomu, že máme v hlavě nějaký vzor a standard, tedy myšlenku, jak by to vše mělo být. Jak by to mělo ideálně vypadat. Dítě klidné, přizpůsobivé a usměvavé jako z reklamy a maminka uprostřed naleštěné domácnosti s láskyplným výrazem ve tváři. Třeba. A za vším stojí opět známý strach, co tomu řeknou ostatní, když tento standard porušíme? Co když odhalí, že jsme opravdu tak nějak neschopné, protože nestíháme. Neumíme to s miminkem. Nemáme ho pod kontrolou. Děláme chyby.

 

A do toho nám občas ještě zasáhne nějaká nevyžádaná chytrá rada třeba od tchýně, kdybys tohle nedělala takhle a dělala takhle, tak by to vypadalo jinak atd. Je až s podivem, kolik rad a návodů si během péče o dítě musíme nechtěně vyslechnout. A kolik je na internetu diskuzí na kdeco, z čehož v sobě máme nakonec ještě větší zmatek.  Zapomínáme na vlastní intuici, na vedení srdcem, které moc dobře ví, co dělat a jak. Většinou je to vždycky, ač překvapivě, to nejjednodušší řešení.

Stres jako pomocník 

Spoustu citlivých maminek nechce dopustit, aby jejich dítě ani na chvilku plakalo nebo bylo nespokojené, proto v nich každý jejich hysterický pláč, který nutně přichází, ač se snažíme sebevíc a možná právě proto, vyvolává úzkost a stres. Introvertní maminky, které nerady budí pozornost kolemjdoucích, jsou ve stresu dvojnásob. (Můj případ.) A stres samozřejmě miminko velmi dobře cítí a reaguje na něj, jak jinak, než pláčem. Je to začarovaný kruh.

 

Citlivé miminko je vlastně jen reakce na citlivou maminku, která ze své citlivosti dělá slabost. Ukazuje jí přesně to, čeho se bojí a čemu se chce za každou cenu vyhnout. Miminka nás vždycky léčí a ukazují na naše slabé stránky. Pokud je tedy maminka náchylná k přílišnému stresování, pak jí miminko „schválně“ dostává do stresových situací, aby se máma naučila přehodnotit určité věci ve svém životě.

 

Jde o to ujasnit si, co je v našem životě opravdu důležité, a všechno ostatní jednoduše vypustit. Je opravdu důležité mít doma pořád uklizeno? Je opravdu důležité, aby vše šlo přesně podle plánu? Je opravdu důležité, abychom byly neustále upravené, usměvavé a příjemné? Čím víc na něčem lpíme, tím zákonitě víc trpíme, tím víc starostí s tím máme a tím víc se bráníme a bojujeme, pokud se to dostane do ohrožení. Nechejme život raději jen tak plynout, nic se s ním nestane. Fakt. 🙂

Stres jako vyhnutí se přítomnosti

Stres nám také ukazuje, že jsme často myslí v budoucnosti, že nám uniká přítomnost. Myšlenky nám nalhávají, že je budoucnost důležitější, ale není většího omylu. Jak může být důležité něco, co neexistuje, co se ještě nestalo, co je jen jakousi velmi omezenou představou? Nedopusťme, ať se kvalita tohoto okamžiku rozplyne kvůli neustálému toulání v myšlenkách na to, co by mohlo být. Veškeré štěstí a pohoda je tady a teď. Ne, nezáleží opravdu na tom, co bude zítra, záleží na tom, co je právě teď. A to může právě zítřek podstatným způsobem ovlivnit.

 

A tak, když někam budete spěchat, vykašlete se na to. Přijďte pozdě. Nebo přijďte jindy. O život vám nepůjde, pokud nestihnete přesný termín. Raději zvolněte nebo se zastavte, zhluboka dýchejte, vnímejte přítomnost, vezměte nervózní miminko do náručí a užívejte si vzájemné lásky – lásky tohoto okamžiku. Na tom opravdu záleží! 🙂

 

S láskou Honey

 

Štítky: ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *