Seberozvoj není rozvoj

Srpen 27, 2017 Honey Zatím žádný komentář

Osobní rozvoj jako past

Když se mě někdo zeptá, čím se zabývám, mnohdy odpovím, že osobním rozvojem. Tento pojem je většinou každému známý. Představí si pod ním určité koučování, motivaci, podporu nebo pomoc druhým lidem v jejich životech. Zároveň si však často představí pomoc a motivaci při dosahování určitého cíle. Určité sebezdokonalování. Zlepšování a výkonnost. A přitom seberozvoj, ač tento pojem tak často používám, nemá s rozvojem vlastně nic společného. Právě skutečnost, že rozvoj chápeme jako zdokonalení, nás může v seberozvoji paradoxně brzdit.

Není co rozvíjet

To, co skutečně dělám a o co se snažím, je pomáhat lidem, aby se touhy po nějakém cíli naopak zbavili. Aby se přestali zaměřovat na budoucnost, jako by jim měla přinést spásu. Jako by snad měla být lepší. Pomáhám jim naopak na budoucnost zapomenout a procitnout do vědomé přítomnosti, ve které neexistuje žádný hon, žádná snaha, žádné tužby nebo potřeby něčeho dosahovat. Ono ani v podstatě není co rozvíjet, spíš jde o to zapomínat, upouštět, osvobozovat se.

 

Neznamená to však vzdát se ve smyslu rezignovat, smířit se a uhnít na místě. Ale naopak poddat se životu, bez zábran s ním plynout, vidět ho z větší perspektivy, odevzdat se mu a důvěřovat v jeho vedení. Nikoli odpor a ustrnutí, ale naopak souhlas a splynutí. Použití takové schopnosti, kterou přirozeně všichni máme a není tedy potřeba si ji nějak budovat. Člověk se nemusí rozvinout, aby začal být šťastný, nemusí získat nějaké speciální vlastnosti nebo něco dlouhodobě trénovat.

Odevzdat se

Znám spoustu lidí, kteří si dali osvícení jako svůj cíl. Moc by si přáli být vědomým člověkem, člověkem nad věcí, který je spokojený za všech okolností a raduje se v každém okamžiku. Ale pořád se jim to dosažení nedaří a neustále si pokládají otázku: „Jak?“ Jak to udělat, co pro to podstoupit, jakou techniku použít? Prostě to nejde. Ale v tom je právě ten problém. Dokud nepochopí, že nemají nic rozvíjet a že osvícený člověk není superčlověk, ale obyčejný tvor, který se jednoduše odevzdal, budou si bohužel sami bránit něco takového prožít.

 

Jistě, vše si vyžaduje čas a trpělivost, odpoutání od naší mysli a ega není proces na jeden den. Lidé zpravidla zakoušejí jemné náznaky, okamžiky radosti a bezpodmínečné lásky, pocity naplnění bez příčiny, ale nedokáží si tento stav udržet napořád. Všechno je trochu delší proces, proces celoživotního učení, laskavého rozplétání sítí vlastního nitra a postupné osvobozování a odhazovaní nepotřebného. Stále hlubší čištění a rozpouštění dávných emocí a stále hlubší úcta sám k sobě. Ale to vše se děje přesně v pravý čas a rychlostí, která je pro to nejlepší. Jakékoli úsilí tento proces pouze zpomaluje. Nemá tedy smysl tlačit nebo spěchat.

Rozvoj není technika 

Znát „techniku“ je jedna věc, praxe je věc druhá. U mě to probíhalo (a stále probíhá) tak, že až jakmile si něco jednou prožiju, tedy život mi umožní zakusit praxi, uvědomím si, jakou techniku můžu příště v podobné situaci použít. Když se naopak zaměřím na techniky a zkouším různé přístupy, jak vyřešit nějaký problém, zpravidla se do něj jen víc a víc zaplétám. A až po odevzdání, odhození snahy něco vyřešit, mě najednou osvítí a já si uvědomím: „Aha, vždyť je to tak jednoduché.“ A ta jednoduchost, která k tomu vede, mě pokaždé naprosto ohromí a pobaví.

 

Možná je to podobný pocit, jako když hledáte několik hodin brýle všude možně, až zjistíte, že je máte na nose – jak prosté, a přitom stačilo se jen trochu soustředit a brýle byste na nose ucítili. Ať už toužíte po čemkoli, přestaňte se o to tak snažit. A pak to získáte. Respektive získáte něco mnohem více a samotný objekt touhy už přestane být tak důležitý. A pak je jedno, zda jej skutečně dostanete nebo ne. V obojím případě budete šťastní, a o to přece jde.

 

S láskou Honey

 

Štítky:, ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

19 − 12 =