Svět je zrcadlo

Březen 5, 2016 Honey 4 komentáře

Svět je zrcadlo

Představte si, že kamkoli jdete, všude se setkáváte pouze s nastavenými zrcadly. Nebo ještě lépe, že svět je jedno obrovské nastavené zrcadlo. Jen iluze. Tváří se jako něco reálného, ale ve skutečnosti je to jen iluzorní odraz. Odraz nás samých. Nakonec si totiž všichni uvědomíme, že jsme se celý život setkávali jen sami se sebou.

Všechna krása, kterou můžete spatřit, všechny tvary, formy a barvy, které nás obklopují, mají tu samou podstatu, jakou máme my sami. Všechno pochází ze stejného zdroje. V každém kousíčku přírody můžete najít i kousek vás samých. Záleží na způsobu, jakým se na svět zadíváte. Můžete v něm vidět ráj, pokud ho dokážete spatřit také sami v sobě. Dokážete ho vidět jako peklo, pokud peklo zažíváte uvnitř. Každý živý tvor, se kterým se na své cestě setkáte, jste vy sami. Je v něm kousek vás samotných a právě to, co ve druhých vnímáte, co s vámi nejvíce rezonuje, je pouhý odraz všeho, co prožíváte sami v sobě.

Jak nám druzí ukazují nás samotné

Vaši nejbližší lidé, jako jsou  vaši partneři, děti nebo rodiče, jsou tady pro vás jako vaši největší učitelé. Každý z nich drží zrcadlo, neustále namířené proti vám. S těmito lidmi vstupujeme do konfrontací nejčastěji, a proto pro nás mohou být tím nejužitečnějším, co v životě máme. Každá jejich vlastnost, která rezonuje s našimi pocity a myšlenkami, je naší vlastní vlastností, se kterou máme pracovat. Ta vlastnost, která nás na druhých rozčiluje, je přesně ta samá, se kterou bojujeme sami.

Daná osoba, kterou jsme si do života přitáhli a která nám naši vlastnost neustále připomíná, nám svým způsobem pomáhá k tomu, abychom si danou charakteristiku v sobě uvědomili, vynesli ji na světlo a překonali. Stejné je to s vlastnostmi, které obdivujeme nebo někomu závidíme – jedná se o ty vlastnosti, které sami sobě zakazujeme a které si nechceme z nějakého důvodu dovolit prožívat. A opět máme díky nastavenému zrcadlu šanci na to, najít znovu tyto potlačené vlastnosti sami v sobě a využít tak svého plného potenciálu.

To, co nemáme rádi na druhých, na sobě odmítáme

Určitě jste si všimli, že např. vašeho kamaráda rozčiluje určitá věc na jiném kamarádovi, avšak vy nedokážete pochopit, jak mu taková hloupost může vadit, jelikož vás to nechává absolutně chladnými. S vámi totiž daná vlastnost nerezonuje. Vy ji nepotlačujete, ani s ní nebojujete. Někdy je obtížné přiznat si, že to, co nemáte rádi na druhých, je ve skutečnosti ukryto i ve vás samých.

Vaše ego se tomu samozřejmě brání a udržuje se při životě tím, že druhé kritizuje, odmítá nebo soudí a samo má pocit, že je lepší než ti druzí a musí dávat hlasitě najevo svou nadřazenost – vy jste přeci lepší lidé než ti druzí, vy byste tohle přeci nikdy neudělali. Je tomu ale skutečně tak? Nebo vás rozčiluje právě to, že vy sami s daným problémem v sobě bojujete a za žádnou cenu nechcete, aby to někdo odhalil?

Všechno je příležitost

Každý člověk je ve vašem životě právě z těchto důvodů. Každý vám má jistým způsobem pomoci. Když jeho úloha skončí, odejde. Pokud však nepochopíte lekci, kterou vám daný člověk do života dal, přijde sice jiný, ale nastanou úplně totožné problémy. Proto jsme svědkem opakujících se negativit v našem životě typu „já mám pořád smůlu na chlapy“ nebo „mě pořád někdo využívá“ apod. Je těžké přiznat si, že si to všechno přitahujeme znovu a znovu sami.

Jakmile si uvědomíte, že všechno to zlo kolem je jen příležitost a úkol pro vás samotné, jak překonat omezení svého ega a jak dát volný průchod svému srdci a lásce a pravému soucitu, začnete ke všemu kolem přistupovat naprosto rozdílně. Svět nás chce změnit, lidstvo se musí vyvíjet, pokud chce přežít, evoluce nás táhne neustále svým silným proudem, a až se jednou od svého ega a všech svých charakteristik odpoutáme, staneme se všichni tímtéž – budeme zdrojem a láskou a navrátíme se tam, odkud jsme přišli. Mise splněna.

S láskou Honey

Štítky: ,

4 Comments on “Svět je zrcadlo

  1. Znamená to tedy že nedůvěra podporuje nedůvěru? Že strach podporuje strach? Pýcha pýchu? Radost podporuje radost? A láska lásku? Nebo to může být jinak? A je možné nechtít pomstu ani spravedlnost? Možná je to lehčí když nejste neustále v šíleným stresu. Dokážete soucítit a pomáhat někomu kdo vás utlačuje i když jste nemocný invalida a nebere nic co mu řeknete? Nebo jen rozumujete? Když mu stokrát budete říkat že léčí láska a klid a ne strach a on nepřestane? Ale myslím že už mě napadají trochu řešení a jiný pohled.

    1. Marku, díky za komentář! Asi se ptáte na to, zda je v pořádku, když nám někdo ubližuje a my si to necháme líbit, namísto abychom mu oplatili stejnou mincí? V podstatě záleží především na tom, co cítíme. To si musíme přiznat, ne to potlačit. A pak už je to jen o umění řešit mezilidské konflikty. Vzájemným ubližováním se nic nevyřeší, to asi cítíte sám. Poučováním druhých taky ne. Pokud jsou dva lidé v emoci např. agrese a vzteku, je lepší nechat tomu chvilku a vrátit se k „řešení“ později, pokud o to obě strany stojí. Pak je vhodné pochopit vlastní motivy jednání a obeznámit s tím druhého. V okamžiku emoce je na místě pouze empatie („Vidím, že jsi naštvaný, to je v pořádku…“) a vyjádření svých pocitů bez útoku na druhou osobu. („Tohle mě fakt naštvalo“ namísto „Co si to dovoluješ ty ubožáku?“) Tolik k praktickému řešení. Snad jsem odpověděla na otázku.

  2. Jestliže svět je iluze tak by se to dalo vysvětlit i tak že ostatní neexistují. Že Bůh je hrozně sám. Že jsem sám a nebo kdokoliv jiný je sám. Jestliže je jen jedna bytost tak je to trochu smutné z určitého pohledu. Existují tedy ostatní nebo neexistují do prčic? To nikoho nenapadlo že se to dá vyložit i takto ten panteismus? Ani Být vším co existuje nemusí stačit možná. Co myslíte?

    1. Svět, jak ho vidíme, je iluze. To, co si o něm myslíme, je iluze. Oddělenost všech forem, to, že existuje já a oni a je potřeba mezi sebou bojovat a soutěžit, je iluze. Ano, v podstatě existuje Jedno, a to je rozděleno na miliardy forem. Můžete to cítit v okamžicích napojení na své srdce, že vše, co existuje, je jedna energie Lásky, která se projevuje jako kámen, květina nebo jako osobnost člověka. Nikdo tady není sám, všichni jsme spolu, protože všichni tvoříme jeden celek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *