Téměř vyhynulý druh jménem jednoduchost

Březen 6, 2017 Honey Zatím žádný komentář

Dnešní svět je velmi komplikovaný

Všimli jste si toho? Jednoduchost skoro vymřela.

Mám hlad. Mám tisíc možností, jak si ho uspokojit. Jaká je ale ta pravá? Na co mám dnes vlastně chuť? Zajít si do restaurace, nebo si uvařit? Pokud do restaurace, jakou kuchyni zvolím? Když znám kuchyni, tak který konkrétní podnik? Pokud bydlím v Praze, tak mám na výběr několik tisíc možností, do jaké restaurace půjdu. A když už tam přijdu, tak jaké jídlo zvolím? A jakou přílohu k němu? Otevřu lístek a zase najdu několik desítek možností.

 

Anebo si uvařím. Zajdu do obchodu. Do jakého řetězce? Do jaké pobočky? Do jakého typu pobočky? Jaké jídlo si vyberu? Které suroviny si pro něj vyberu? A kterou značku dané suroviny si vyberu? A kterou příchuť dané značky dané suroviny? Uff. Je to pěkně namáhavé.

 

Tisíc a jedna možnost

Potíž je ta, že máme tisíce možností, jak se najíst. A problém našeho mozku je, že čím víc možností má, tím víc musí makat na tom, aby je všechny probral a vyhodnotil. To zabírá čas a spoooustu energie.

 

Zkuste si představit, že máte hlad, a na výběr je chleba ze včera, co jste si upekli, nebo bábovka, kterou jste dostali ze sousedství. Žádný obchod poblíž, žádná restaurace nebo maminka s ledničkou plnou jídla. Hmm, tak volím bábovku. Ham ham a je to. Energie a času nazbyt nesrovnatelně víc. Když mám jen dvě možnosti volby, zdá se, že si ušetřím spoustu starostí.

 

Možná se říká, že všechny ty výdobytky moderní doby jsou k tomu, aby nám ulehčily život. Nemáte však pocit, že nám ten život naopak ohromně komplikují?

 

Jak si mám vybrat?

Chci si koupit novou pračku. Ale kterou si mám vybrat? Je jich tolik! Chci nové boty. Ale které z toho milionu možností v obchodním centru?! Odstín, tvar, materiál, detaily. A který parfém? Rtěnku, auto, obrázek na plochu, vyzváněcí melodii, jméno pro dítě, zájezd k moři, film na večer…? Jsme naprosto přehlceni všemi možnými variantami.

 

Než si vyberu jedinou věc, musím podstoupit to peklo hledání, probírání se, porovnávání, posuzování, rozhodování a nedej bože výčitek typu „já to věděla, že si mám vzít ten druhý kečup“…

 

Věděli jste třeba, proč se dávají v supermarketech k pokladnám čokoládové tyčinky? Jsou tam právě pro ten případ, kdy po hodinové túře obchodem náš nesčetně mnoha volbami unavený mozek prahne po dobytí ztracené energie, a tak sáhne po té nejhloupější volbě ze všech a tyčinku rezignovaně přihodí na pokladní pás.

 

Čím víc je informací k rozhodování, tím víc jsme unavení, nevrlí a paradoxně náchylní k nerozumné volbě. Naše mozky jsou naprogramovány na problémy a komplikace. Mysl ráda řeší těžké úkoly. Jednoduchost je nezajímavá. Ego si posiluje pocit důležitosti. Ale naše duše trpí. Ve všem tom rozhodování chybí nějak čas na… prosté bytí. Prostou radost. Krásu jednoduchosti.

 

Opravdu všechny ty věci potřebujeme? Co kdybychom se alespoň části z nich vzdali? Co bychom naopak získali…? Já bych řekla, že prostor. Prostor, který v našich životech tolik chybí. Prostor, který můžeme vyplnit přítomným vnímáním vlastní existence a krásy života. Být jen tak a nic nepotřebovat. A mít VŠECHNO.

 

S láskou Honey

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one + 15 =