To, s čím nemůžeš být, tě nenechá být

Červenec 27, 2016 Honey Zatím žádný komentář

To, s čím nemůžeš být, tě nenechá být

Stále víc a víc zjišťuji, jak mi život dává přesně to, co potřebuji. Většinou absolutně nerozumím jeho mechanismům, způsobům, jaké si vybírá a cestám, které mi předkládá. Jedno ale vím – život mě chce takovou, jakou si usmyslí a jakou mám být. Podporuje mě v každém okamžiku. Pomáhá naplnit můj smysl. Formuje mě do podoby, která pro mne byla vybrána. A já mám vlastně jen dvě možnosti – bránit se tomu a chtít držet otěže ve svých rukou, nebo se podvolit a nechat se vést. Nakonec stejně vždy zjišťuji, že bránit se nelze věčně a jen odkládám neodkladné, odsouvám nevyhnutelné…

Podle mě neexistují náhody. Všechno má svůj účel. Vše, co se nám děje, není jen výsledkem akce a reakce, má to i určitý vyšší smysl. Nazvala bych to nabídkami, výzvami, šancemi. Jsou to šance pro nás. Pro náš rozvoj, pro naplnění toho, kým máme být a proč tady jsme. A je jen na nás, zda šanci uchopíme/pochopíme, nebo ji přejdeme bez povšimnutí. Jak ji ale poznat? “Stačí” mít otevřené srdce a být vnímavý, všímat si detailů, dávat si věci do souvislostí. A když nám nic nedává smysl, tak si s tím nelámat hlavu, on ten smysl se jednou jistě vyjeví.

Věřím svému srdci

S jistotou vím, že když se na svět dívám s láskou a pokorou, najednou vidím vše jinak. A ani nad tím nemusím přemýšlet. Všechno je najednou jasné a stává se samotnou odpovědí. Cítím v srdci jistotu, že pro mě zná správný směr, že mě vždy povede a bude pečovat o mé nejvyšší dobro. Vím, že jsem důležitá. Jinak bych tady ani nebyla. Nechápu svůj smysl a možná jej ani nikdy úplně nepochopím, cítím ale, že je vše správně a že vím, co mám dělat. Odevzdávám se životu, nechávám se unášet, s důvěrou rozevírám náruč a se smíchem a klidem v duši jdu dělat to, co se mi právě chce.

Mysl má strach

Někdy se srdce uzavře a mysl získá nadvládu. Chce vést, rozhodovat, hrát si na důležitou, chce mít nade vším kontrolu. To, co se jeví na první pohled jako ohrožující, je pro ni největší zlo. A tak bojuje, brání svou čest, snaží se zvítězit. Možná vyhraje několik kol, nikdy ne však celý zápas. Rozdrtí nás akorát na padrť. A přitom ta na první dojem negativní zkušenost, jejímuž prožití se mysl brání, může být právě tou příležitostí a šancí, kterou naše duše potřebuje. Mysl její naplnění jen stále odsouvá. Ale srdce ji chce prožít, chce se pustit do rizika, chce se učit a růst. Útěkem nebo bojem se nepřítele nezbavíme, naopak. Jedině přijetím dojdeme k vítězství.

Když se něčeho opravdu bojíme, když máme k něčemu stálý odpor nebo nás něco celý život pořád štve, nikdy nás to nenechá být. Budeme se s tím stále potkávat a bude to na nás číhat na každém druhém rohu. Nakonec se s tím prostě stejně musíme vypořádat. Tak proč to neudělat rovnou? Život lze prožít plně jedině ve výzvách. Běžte do rizika, prožívejte strach, dělejte chyby, učte se, důvěřujte a nevzdávejte se. Vzkvétejte do té nejkrásnější podoby, která pro vás byla vybrána a naplňte svůj smysl. Stojí to za to 😀

Honey

Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

12 − four =