Uzdravení traumat pomocí sebelásky v praxi :)

Červenec 12, 2017 Honey Zatím žádný komentář

Těhotenství jako příležitost k uzdravení

Chci se s vámi podělit o jeden aktuální prožitek, který jako jeden z mnoha dalších, které mi těhotenství přináší, musím znovu zpracovávat, i když už jsem s ním měla tu čest být tváří v tvář mnohokrát. Je zvláštní a krásné, že těhotenství takto pracuje a je úžasnou příležitostí k uzdravení všeho, co ještě nebylo úplně zaceleno. Poté, co mě znovu naladilo na vnímání přítomnosti, odevzdání a radostné přijímání všeho, co se děje, ať už to byly ranní nevolnosti nebo obavy z toho, co všechno teď bude jinak, se znovu vynořilo dávné trauma z dětství. Pocit osamělosti, zranitelnosti, hluboké citové bolesti a nedostatku lásky.

Pocity nedostatku

První z pocitů jsem si začala uvědomovat už v rané fázi, a tak jsem si začala jednoduše více říkat o své potřeby, o pozornost, o to, jak to teď chci a jak to s miminkem potřebujeme. Ale mé potřeby začaly postupně nabývat na intenzitě a neuspokojitelnosti. Pořád jsem něčeho měla málo. Málo hlazení, málo komunikace, málo ohledů, málo pozornosti, málo překvapení…

 

A samozřejmě, kdo jiný to mohl odnést, než můj manžel. Ten ve snaze vyhovět těhulce v její nové situaci skutečně zkoušel přizpůsobovat všechny své návyky. Ale já neměla pochopení pro JEHO novou situaci, se kterou se musel vyrovnávat. A stejně to dělal blbě, málo a jen, aby byl klid. Alespoň podle mého ega a zraněného vnitřního dítěte.

 

Ego si vždy hledá viníka a jako prvního vidí samozřejmě partnera, ten má přece mít pochopení a zahrnovat mě i dítě nekonečnou láskou a neustálou pozorností. Kdo jiný by to měl dělat. Že jsem za to zodpovědná sama, jsem jaksi zapomněla. Místo toho jsem jen chtěla brát a brát a byla jako bezedná studna touhy, kterou prostě není možno uspokojit.

 

Pokud si neumíte dát lásku sami, máte problém, protože to za vás nedokáže udělat nikdo jiný, ani kdyby se rozkrájel. A jak je možné, že jsem na sebelásku zapomněla? Protože mě přemohlo emoční tělo, tedy dávná zranění, která se živila všemi těmi aktuálními pocity nevšímavosti a odmítání od druhých. A nastala šance k uzdravení.

Maska z přetvářky

Jak je ale to moje ego vychytralé! 🙂 Protože samozřejmě znám všechno o sebelásce a vím, že se musím postarat v první řadě sama o své blaho, začala jsem se uzavírat do své ulity, kde mi bylo dobře, věděla jsem, že kontakt s partnerem je pro mě momentálně bolestivý a musím se dát do kupy nejdříve sama. No, to byla sice pravda, ale stylem útěku a nevšímavosti zase z mé strany jsem do vztahu mnoho pozitivního nepřinesla, co si budeme povídat. 🙂

 

Čtrnáct dní se mi úspěšně dařilo se manželovi vyhýbat, nemluvit s ním a čas trávit po svém. Ale v noci mě pronásledovaly nepříjemné sny a ráno mi bylo kolikrát do breku, ani jsem nevěděla proč. Jednoduše jsem potlačila všechny své pocity a nasadila si ochrannou masku „já přece nikoho nepotřebuju, jsem v pohodě“, za kterou se však neustále skrývala hluboká bolest, která se právě hezky navenek manifestovala v podobě slz a divného vnitřního pocitu, že vše v pořádku není, ať už si to namluvím třeba stokrát za den.

Technika léčení vnitřního dítěte 

A tak jsem si jednoho dne ráno sedla a začala psát. Co opravdu cítím. Na koho mám vztek. Co bych potřebovala. Po čem skutečně teď nejvíc toužím. A došla jsem k zajímavé věci. I když se vše z počátku tvářilo, že mám vztek na manžela, který mi nedává „dost lásky“, nakonec se ukázalo, že on s tímto problémem nesouvisí ani trošku. Ano, mohl to nevědomky ve mně vyvolat, což ostatně takhle ve vztazích chodí, protože si lidé vzájemně nastavují zrcadlo. Ale příčina v něm nebyla.

 

Těhotenství mě učinilo zranitelnější a mně se vrátily vzpomínky na mou zranitelnost v dětství. Situace mého vnitřního dítěte, stav, ke kterému jsem se při léčení sebe sama dostala už mnohokrát. Nevšímavost mého otce a nedostatek fyzického kontaktu a láskyplných slov. Jednoduše jsem byla celé dětství přesvědčena, že mě nemá rád a že všechno, co dělám a čím jsem, je pro něj špatně. Ohromné vnitřní prázdno, pocit, že jsem nechtěná, nemilovaná a zbytečná.

 

A tak jsem si chvíli se svým vnitřním dítětem poseděla, poplakala si s ním, povídala a utěšovala. A pak jsem si povídala s otcem skrze techniku se zrcadlem, odpouštěla a léčila. Protože mám s tatínkem vztah uzdravený a loni o Vánocích jsme si vyměnili nádherné upřímné dopisy plné lásky a omluv, stačilo si jeho dopis jednou přečíst, prolít potoky slz a najednou byla prázdnota nic. Na její místo nastoupilo láskyplné pochopení, odpuštění, nekonečná láska a nepopsatelná úleva.

 

A malá holčička se začala radovat a její srdíčko se naplnilo radostí a obrovskou vděčností. A i velká holčička, tedy já, pocítila obrat o 180 stupňů, sice vyčerpaná, ale neuvěřitelně posílená a usmířená. A večer jsem již o tom mohla s manželem mluvit a vše zase bylo v pořádku a já najednou přetékala láskou a radostí k životu a věděla jsem, že toto je ta skutečná (sebe)láska, ta, která neklade podmínky, která si vystačí sama a kterou si zasloužíme všichni do jednoho.

Sebeláska je nevyčerpatelná

Aby se sebeláska mohla naplno projevit, je naprosto nezbytné uzdravit všechny takové pocity o nedostatečnosti a zejména odpustit našim nejbližším, kteří v nás, ač nevědomky, tyto pocity vyvolali. Proto je tak důležité znát naše vnitřní dítě, umět s ním komunikovat a dávat mu všechnu tu lásku, která mu kdy chyběla. A tuto lásku máme všichni v sobě a máme jí nekonečnou zásobu, proto je zbytečné hledat ji ve druhých lidech a čekat, až se najde nějaký chudák, který sám sebe obětuje jen pro naše blaho.

 

Pokud pro sebe lásku nemáme, tedy nemáme sami sebe rádi, jak můžeme hovořit o lásce? Láska není obchod nebo výměna, není to žádná vyškemraná náplast, kterou se snažíme zalepit hlubokou propast. Jak by asi taková náplast musela být široká a silná a jak dlouho by mohla vydržet?

 

My musíme sami naplnit tu propast oceánem lásky, jen povolit překážku, která tomu oceánu brání. Vždycky je tu někdo, kdo vás bude milovat. Je to celý vesmír, který je v každém z nás, je to síla, která nás stvořila, je to kousek nás, kousek rodičů, kousek každé květiny i ptáčka nebo slunečního paprsku. Láska jsme jednoduše my.

 

Na uzdravení vnitřního dítěte existuje plno technik a meditací, některé z nich popisuji třeba ve svém ebooku Štěstí je v každém z nás nebo v mém Online kurzu. Koukněte 🙂

 

S láskou Honey

Štítky:,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one × 2 =